Kamery, které u silnic čtou poznávací značky, by se brzy mohly naučit mnohem víc. Nová technologie jim má přidat schopnost zachytit i Bluetooth signály z telefonů a chytrých hodinek uvnitř auta — a sledovat tak konkrétní lidi, ne jen vozidla.
Nejdřív k tomu, co tyto kamery dělají dnes. Automatické rozpoznávání registračních značek (Automatic License Plate Recognition, ALPR) funguje prostě: kamera u cesty vyfotí každé projíždějící auto, software z fotky přečte značku a uloží ji spolu s časem a místem. V Česku se s touto technikou setkáme u úsekového měření rychlosti, u mýtných bran i u policie. Ve Spojených státech jsou takové kamery rozesety po desítkách tisíc míst.
Firma Leonardo nyní představila vylepšení s názvem SignalTrace. Ke stávajícím kamerám přidává senzory, které kromě značky auta zachytí i jedinečné identifikátory Bluetooth zařízení ve voze — telefonů, hodinek nebo sluchátek. Tyto identifikátory pak spáruje s konkrétní značkou. O záměru firmy informoval server 404 Media.
To je zásadnější posun, než se na první pohled zdá. Dosud kamera věděla, že kolem projelo určité auto. Nově dokáže odhadnout, kdo v něm seděl — vždyť telefon nosíme prakticky pořád u sebe. Bezpečnostní expert Bruce Schneier upozorňuje na hlubší jádro problému: jednotlivé střípky dat samy o sobě tolik neprozradí, ale jejich spojením vznikne podrobný obraz pohybu konkrétního člověka. Odborně se takovému slučování říká fúze dat (data fusion).
Pro českého čtenáře je tu ale podstatný rozdíl oproti USA. Plošné sbírání identifikátorů zařízení by u nás naráželo na obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), které takový zásah do soukromí výrazně omezuje. Co je za oceánem věcí rozhodnutí jedné firmy nebo policejního sboru, by v Evropě vyžadovalo zákonný podklad a jasné meze. Neznamená to, že je technologie u nás nemožná — spíš že podléhá přísnějšímu dohledu.
Trochu uklidňující je, že telefon svou Bluetooth adresu nevysílá stále stejnou. Moderní iPhony i Androidy ji pravidelně mění (tzv. randomizace MAC adresy) právě proto, aby podobné sledování ztížily. Ochrana ale není dokonalá a dá se obejít. Kdo nechce po okolí rozhazovat zbytečné signály, může mít Bluetooth zapnutý jen tehdy, když ho opravdu používá.
Otázka tedy nezní, zda technika umí sledovat lidi, ale kdo a podle jakých pravidel ji smí nasadit.
Zdroj: Schneier on Security
